Hry na PC

Dooom

Doom GBA
Doom GBAPři prvním hraní Dooma (při druhém také) jsme nemohli věřit vlastním očím. Prostředí ve hře bylo dokonale realistické – byly tam schody, dveře, okna, venkovní exteriéry a koryta řek – prostě jako ve skutečném životě na vesmírné základně. Pohybovat se takovým prostředím bylo jako doopravdy prohledávat jednu budovu vesmírné základny za druhou a pocity z toho byly nové, silné a neopakovatelné (jedině snad, až se jednou na Mars vydám doopravdy). Jenže navíc se v těch dokonale skutečných kulisách pohybovaly bytosti, jaké jsem doposud ve hře neviděl. Tyhle bytosti nevypadaly ani trochu lidsky, přesto však díky svojí dokonalé trojrozměrnosti působily stejně věrohodným dojmem, jako můj spolužák, sedící vedle mě (až na to, že postavy se v Doomu natáčí asi v osmi fázích – vidíte je zleva, šikmo zleva, zepředu, šikmo zprava, zprava, šikmo zprava zezadu, zezadu). Byly stále větší a větší a bylo jich stále víc a víc. Děs oddaloval pouze fantastický arzenál dokonalých smrtících zbraní a já si tak konečně vyzkoušel, jaké to je mít v rukou brokovnici nebo rotační kulomet. Ještě že jsem měl sebou spolužáka, aby jeden mohl chodit směrovými šipkami a druhý mačkat tlačítka pro střílení a volbu zbraní. Tenkrát jsem si nedovedl představit, jak to všechno budu zvládat zároveň (